Jelikož už byla známa potřeba obohatit data o tzv. metadata, vznikaly různé systémy, které se o to snažily. Jen namátkou vybereme např.: tagy, atributy souborového systému, atd. Jsou to však systémy, které navzájem nespolupracují a mají také svá omezení. V případě tagování je problém v tom, že čím více používaný tag je, tím je obecnější (nese méně metainformací).

Obrázek 3.3. Logo RDF. (Zdroj: [RDF])

Kvůli této roztříštěnosti vytvořila organizace W3C pro zachycení sémantické informace objektů a vztahy mezi nimi standard RDF (Resource Description Framework). Obecná definice RDF zní: "jde o obecný rámec pro popis, výměnu a znovupoužití metadat" [RDF]. RDF klade důraz na jednoduchost automatického zpracování webových zdrojů a je proto základním kamenem sémantického webu. Strukturu tohoto frameworku zajišťuje jazyk XML (této reprezentaci se dává zkratka RDF/XML). Samotnou informaci o objektu nám zprostředkovává tzv. tvrzení (anglicky statement), které se skládá z trojice: (ang. triple) subjekt, predikát a objekt^[2]. Tato trojice nám naprosto stačí k vyjádření většiny stavů. Např.: Eva (subjekt) mele (predikát) maso (objekt), Marie zná Petra, atd. Je třeba ještě dodat, že objektem může být vedle řetězce znaků (literál) také další zdroj. Webovým zdrojem pak rozumíme každý objekt, kterému je přiřazen jednoznačný identifikátor ve formátu URI. Ten také vedle uzlů v grafu definuje i jeho hrany. Subjekt může být také anonymní (tzv. blank node), který často nese pouze informaci o struktuře a nejspíš se na něj nebude odkazovat

RDF jako datový model sémantického webu se dá nejlépe vyjádřit orientovaným grafem [RDF]. Jednotlivé trojice se pak propojují s dalšími grafy přes společné uzly a vzniká tím jeden velký pavouk.

Obrázek 3.4. Vybrazení trojice RDF. (Zdroj: [RDF])

Mezi další možnosti RDF patří: sdružování zdrojů do kolekcí (“container”), reifikace,^[3] “typování” zdrojů (rozdělení do tříd) pomocí RDF Schema. [OntologieSvatek]

Jak už jsme uvedli, syntaxe RDF je založena na XML (RDF/XML)^[4], což dobře vidíme níže '3.5 - Ukázka RDF'. Element rdf:RDF ohraničuje oblast popisu jazykem RDF. V tomto elementu také definujeme jmenné prostory, díky kterým se zkrátí zápis URI identifikátorů na pouhé prefixy (rdf, vcard, dc). Pro RDF tvrzení je používán element rdf:Description, subjekt tvrzení je určen atributem rdf:about. RDF vlastnosti jsou zaznamenány pomocí elementů vložených v elementu rdf:description (např.: dc:title, vcard:email). Na ukázce kódu RDF si můžeme všimnout, že není zrovna jednoduchý pro zápis. A proto původní představa, že bude RDF vytvářeno uživateli ve velkém měřítku, už dávno neplatí. RDF se dnes používá spíše jako exportní formát, pokud chceme usnadnit zpracování, propojení a odvozování informací [SemWebKosek].

<rdf:RDF xmlns:rdf="http://www.w3.org/1999/02/22-rdf-syntax-ns\#"
         xmlns:vcard="http://www.imc.org/vcard/3.0/"
         xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/">
  <rdf:Description about="http://www.sport.cz/fotbal/2003/12/04/spartachelsea.html"> 
    <dc:Title>Sparta Chelsea 0:1</dc:Title> 
    <dc:creator rdf:resource="http://www.sport.cz/authors/PetrMatulik"/>
    <dc:date>2003-12-04</dc:date> 
  </rdf:Description> 
  <rdf:Description about="http://www.sport.cz/authors/PetrMatulik"> 
    <vcard:fn>Petr Matulík</vcard:fn> 
    <vcard:email>petramatulik@email.cz</vcard:email> 
  </rdf:Description> 
</rdf:RDF>

RDF jako formát, se používá také v nejednom z programů. Jedním z takových programů, je Mozilla. Ta používá RDF pro ukládání informaci o uživateli (jeho profil). Firma Hewlett-Packard zase pro změnu vyvíjí knihovnu Jena, která slouží pro práci s RDF v jazyce Java [SemWebVavra].